Ivo,
      díky za odpověď i přání a těším se, že by to s tou jógou ještě i mohlo vyjít.
Pokud ne, přinutím se cvičit zatím sama. Třebaže jsem velký skeptik a pochybovač
(možná jsi si i stačila všimnout), jóga mi nejen pomáhala, ale i pomohla
- zaznamenala jsem, že zmizely noční bolesti zad ( a to i přesto,
že jsem od skončení kurzu téměř necvičila), kterými jsem trpěla víc než patnáct
let - někdy jsem musela spát jako skrčenec (se zády do oblouku), aby se mi
alespoň trochu ulevilo. Ne že by bylo všechno úplně v pořádku ( nejspíš kvůli
lenosti), ale i tak je to docela  úspěch.
Moc Tě zdravím a děkuji.
                                         Míla     	  	  	  	  	  	    

Jak jsem k žezlům síly přišla...
Jmenuju se Ivana Hujerová, bydlím ve Smržovce v Jizerských horách, ale před 48 lety jsem se narodila v Ústí nad Labem, kde žije moje přítelkyně Iva Kukačková.
V srpnu 2004 jsem jednoho krásného letního chtěla ráno vstát z postele, ale místo toho jsem se svalila na zem jak pytel brambor. Polovina těla nebyla moje, teda samozřejmě byla, ale neposlouchala mě. Z akutního ochrnutí části těla jsem se dostala během několika dní, ale byl to jen začátek mnoha vyšetření a bolestí. V dubnu 2005 mi neuroložka bez jakékoliv účasti sdělila, že mám roztroušenou sklerozu, dala mi do ruky barevnou brožuru formátu A4, kde jsem si měla přečíst, co je RS a co mě čeká - jaké léčení, možnosti, a pak... invalidní vozík. Šok, do kterého jsem upadla, bohužel nedokážu popsat, ale ani to není podstatné. Podstatné je to, že za několik dní jsem nastoupila na lůžkovou neurologii v Liberci, kde jsem podstoupila mnoho vyšetření, včetně magnetické rezonance a velmi bolestivé lumbální punkce. Nasadili mi léky - prášky různé a infuze - po těch se mi hodně ulevilo, chodila jsem cvičit na rehabilitační oddělení. Ve středu 4. května mi zazvonil telefon a jeho prostřednictvím jsem poslouchala přání k narozeninám od Ivy. "A kde jsem tě vůbec chytla?", ptala se. Bohužel v nemocnici.
A tak začala moje CESTA.
Z nemocnice jsem "odešla" s nesnesitelnými bolestmi jeden pátek tak, že mě kamarádka Katka odvlekla do auta, za mnou naskládala věci a odvezla mě domů. Vytáhla mě po schodech a uložila do postele. Neuděla jsem víc, než pár šouravých kroků. Prášky a kapky na bolest mi naštěstí poslal můj obvodní doktor. A pak jsem čekala. Až mi bude líp, až budou výsledky vyšetření... Líp mi nebylo a výsledky z mého úhlu pohledu v nedohlednu.
Když mi konečně přece jen trochu líp bylo, zašla jsem za svou doktorkou a nahlásila na přechodnou dobu místo pobytu v pracovní neschopnosti ÚSTÍ NAD LABEM a dopravila jsem se k Ivě do jejího domu.
A tak začalo moje opravdové LÉČENÍ.
Iva se mi intenzivně věnovala několik dní - od jednoho pátku do pátku následujícího. Dávala mi energii REIKI, nasadila mi několik Epamů, cvičila se mnou jógu a rozcvičku na páteř a klouby, masírovala mi ruce, povídala si se mnou, dívala se, vyptávala se, každý den mi dala přečíst alespoň úryvky z různých knih, "předepsala" každodenní plavání v zahradním bazénu a pořád vyhodnocovala můj stav fyzický i psychický, udělala mi numerologický rozbor osobnosti... přišly jsme spolu na spoustu věcí - problémů, se kterými musím pracovat, aby moje tělo, duch i duše zase JEDNO bylo.
Ale hlavně - už první večer, kdy jsem uléhala do postele, mi dala do ruky žezla síly. "Vezmi si je na chvilku, na chvíli, před usnutím..." To se lehko řekne. Lehla jsem si, obě žezla jsem pevně stiskla, tak jak se to má, povolila jsem a... pak jsem se ráno probudila. A přede mnou další "léčebný den". Třetí, čtvrtý, pátý. Na žezla síly jsem se celý den těšila. Jak fungují? To přesně nevím. Jak jsem se cítila? To vím. V prvních dnech jsem cítila v rukách teplo a intenzivní pnutí na mnoha místech ruky a nohy, které jsem měla nejvíc poškozené stále ještě nejistou nemocí. Neměla jsem s žezly spát, ale když jsem je chtěla odložit, nešlo to, ruce byly jak na žezlech přilepené, a tak jsem se většinou složila do stabilizované polohy a usnula. Ráno jsem se tedy pravidelně probouzela tak, jak jsem usnula - s žezly v rukách. Uložila jsem je do obalu, ale začala jsem se k nim vracet i ve dne. Jen tak na chvíli, abych si užila to teplo, které se mi rozlévalo po těle a které mě uklidňovalo.
A tak začalo moje PROHLÉDNUTÍ.
Od Ivy jsem odjela po týdnu, vlastní autem a sama, plná energie, odhodlání a očekávání. Od té doby jsem na své cestě ušla pořádný kus. S Ivou jsem stále v kontaktu, nejen proto, že mě "léčí". Dostala jsem zasvěcení Reiki, abych si mohla pomáhat sama, časem jsem dostala i symboly reiki, abych mohla pomáhat nejen sama sobě a své rodině. Žezla síly už mám svoje, dostala jsem je od Ivy darem.
Roztroušenou sklerozu nemám, rozbor mozkomíšního moku tuto zákeřnou nemoc naštěstí nepotvrdil. Ale co jsem to měla, nikdo neví. Používám žezla síly každý den, usínám s nimi, ale mé tělo je po letech už tak vycvičené, že je nevím v jakém okamžiku odloží na levou stranu od mého těla. Pocity příjemného tepla, které mě uvádějí do spánku, si nenechám ujít. Žádné pnutí v těle už nemám. Pravou ruku mám stále ještě někdy citlivou, resp. necitlivou, ale je to výjimečné. Na pomoc mám žezla síly, epamy, energetickou přikrývku, "fantastickou rozcvičku" Mistra Borise Tichanovského na páteř a klouby, od Ivy vím, že o pomoc a podporu můžu žádat vesmír i svého anděla strážného; vyvolává to ve vás pobavení nebo dokonce nedůvěru? Ve mně už ne, vím, že to funguje. Čtu si podle nálady v několika knihách, ve kterých hledám odpovědi na otázky každodenního žití, čtu si v knihách, které jsem dostala od Ivy darem nebo jsem si je sama koupila, v knihách, které "jsou naplněné moudrostí a provokujícími myšlenkami, které mi pomáhají přemýšlet o mých myšlenkách, aniž by je nahrazovaly". Mám-li jakýkoliv zdravotní problém, hledám příčinu emocionální, psychickou - v tom mi, kromě Ivy, pomáhá kniha Proč jsme nemocní od Dr. Petra Novotného. Každé ráno, každý den, když pochoduju do práce nebo za zábavou, pozdravím slunce, pomocí jednoduché formulace si kolem sebe vyrobím ochranný obal a hned se mi kráčí lépe a radostněji ?. Když se chce, tak to opravdu jde. Musíme chtít být zdraví a musíme pro to my sami něco udělat.
Jsem pořád na cestě, a nad svým zdravotním problémem jsem ještě úplně nevyhrála. Jedním z důvodů je i to, že jsem někdy nedůsledná, bohužel až líná a nedělám všechno tak, jak bych správně měla. Ale protože mou trpělivou a chápající průvodkyní, rádkyní, přítelkyní a léčitelkou je Iva Kukačková, tak se nebojím. A vím, že vyhraju.
Přeju vám, ať se vše kolem vás děje k nejvyššímu dobru všech zúčastněných.

Ivana

Moje telefonní číslo i elektronická adresa je u Ivy k dispozici k ověření všeho, co jsem napsala.

Milá Ivo,
ráda bych Ti poděkovala za úžasný kurz, kterého jsem se měla to štěstí se zúčastnit o dubnovém víkendu ve Sloupu v Čechách. Jela jsem na něj plná očekávání - lákal mne už název kurzu "Jsem žena.". Skutečnost ale předčila moje očekávání! Pod Tvým moudrým vedením jsme se učily zajímavé techniky a cvičení, které vedou k vnitřní harmonii a vyladění ženy po stránce tělesné i duchovní. Dozvěděly jsme se zajímavé věci i o výživě a prostředcích, které vedou k ozdravění celého organismu. Pestrý program byl doplněn i vycházkou do překrásného okolí Sloupu v Čechách - zdálo se mně, že atmosféra místa přesně odpovídá našemu naladění. Věřím dokonce i tomu, že naše přání u skalního oltáře v Modlivém dolu se nám všem splní! Zaujala mne i přednáška Lucky - šamanky, která nám přiblížila práce s přírodními energiemi. Pocit pohody dovršilo i to, že jsme se sešly príma parta podobně naladěných ženských a také skvělé stravovací zázemí (zhubnout se opravdu nedalo...). Mrzelo mne jen jediné - že to tak strašně rychle uteklo! Když jsem se vracela z víkendu domů, tak jsem měla krásný pocit a chuť na sobě dál pracovat. A po návratu domů si dokonce i můj muž všiml, že jsem "nějaká jiná a pohodovější"! Ivo, moc se už těším na Tvoji další akci a ještě jednou díky! Hanka

Milá Ivo.
Na cestu za poznání reiki mě přivedla má neteř, která byla s Tebou v kontaktu přes léčbu reiki a užívání EPAMu.
Na mé první návštěvě skupinky mě reiki velice zaujalo. Po absovování kurzu a zasvěcení patří reiki do mého života. Pomohlo mi vyřešit problém na mé psychice i názor na problémy, které se mi dříve zdály být neřešitelné. Praktikování reiki vnáší radost a zdraví do našeho života.
Proto můj dík patří Tobě, ale i těm, kteří Tě na tuto cestu dovedli. A jak už naše babičky říkaly "všechno je vůle Boží".
Děkuji Jarka

Děkuji Ivě Kukačkové za její kurzy jógy. Našla jsem zde vše, co moje tělíčko a duše potřebovala. Nádherné propojení pohybu tělíčka a pohlazení duše.
Děkuji Líba

Ahoj Ivo,
tak ti píšu, že jsem díky Epamu v pohodě. V neděli už mi bylo dost blbě, ale myslela jsem si, že mám bloklá záda a tak jsme s Neluš ještě hodinu cvičily podle Borise a jsme si navzájem daly Reiki. Nedělní noc byla naprosto příšerná, vůbec jsem nespala a tak velké bolesti kloubů opravdu nepamatuju, a to už jsem pár hnusných chřipek ve svém životě absolvovala. V pondělí si holky v práci klepaly na čelo a říkaly, že chřipka nejde rozcvičit a že stejně lehnu. Ale jak je vidět, tak to jde. Včera jsi mě viděla, dnes už je to za mnou. Tak mám takovou radost, že jsem ti to musela napsat. Fakt to funguje.
Jana

Bez velké srandy, ale s úsměvem a trochu vážně.
Je to asi o tom jak potkal cvrček prcka i ptá se prcek cvrčka „Tak co cvrčku, jak se daří? Cvrkáš, cvrkáš?“ „ Ale jó, cvrkám, cvrkám. A co ty prcku?“ „Jó chlapče, sem tam, jakž takž, ale už to není co to bejvalo....“. A tak jsem lecos zkoušel, i ornitologa navštívil, až jsem zjistil, že účinnou pomoc mám vlastně úplně blízko. Mám snachu, krásnou čarodějku, zabývající se vědami alternativními. Ta mi poskytla ze svých bohatých zkušeností a skladů dva preparáty jejichž účinky jsem velice ocenil a tuto zkušenost vám chci sdělit. Jedná se o: 1. Epam 900T a 2. Tibetské bylinné tobolky Epam Ženšen. Prakticky od začátku jejich užívání jsem pocítil že to není marné. Řekl bych stručně, že se začala dostavovat celková pozitivní tonalizace organizmu. Pocit všestranné pohody který nemizí.  A ještě jednu poznámku: snad se  ty preparáty dobře uplatňují v kombinaci s mým životním stylem – trochu sportuji v přírodě, ale ne do vysílení, nikdy jsem nekouřil, piva vypiji tak 3-4 týdně, vína v průměru tak 0,5l denně a trochu se snažím fyzicky pracovat, politickou situací se nestresuji.

Zdraví vás Leo Kukačka